Změna stravování u mě nikdy nevychází z módních trendů. Vždycky za tím stojí zdraví. Po dvou týdnech „rebelie“ plné masa, uzenin a bílé mouky mi tělo jasně naznačilo, že touhle cestou už jít nechce. A tak jsem se rozhodl. Pomalu, s rozumem – ale důsledně. Maso šlo ze stolu a moje lednice se proměnila v zeleninový ráj. Výsledek? Cítím se líp než kdy dřív.
Zdraví mě donutilo ke změně a tělo mi za to teď děkuje.
Dva týdny jsem si žil jako za starých časů – řízky, klobásy, salámy, sýry, pizza… Rebelie proti vlastnímu tělu. Ale jak už to u mě bývá, organismus si řekl dost. A tak jsem se vydal na novou cestu. Ne kvůli módě nebo ideologii. Kvůli zdraví. A dnes? Jsem vegetarián. Dobrovolně, s chutí – a s čistší hlavou i tělem.
***
Přiznávám to bez okolků – zhřešil jsem. Po dlouhém období poctivé jaterní diety jsem si řekl, že si „dám volno“. Týden. Pak ještě jeden. A než jsem se nadál, bylo mi těžko. Opravdu těžko. Maso mi sedělo v žaludku jak beton, slané uzeniny byly spíš trestem než požitkem. A já si poprvé naplno uvědomil, že návrat k „běžné“ stravě už není cestou zpět – ale spíš krokem do propasti.
***
Rozhodnutí padlo rychle, ale změna byla postupná. Začal jsem pozorovat, jak se cítím po jednotlivých jídlech. Co mi prospívá a co ne. A maso, byť v malém množství, vždy hrálo roli viníka. Tak jsem ho jednoduše vyřadil. Ne z donucení. Z logiky věci.
Spolu s tím letěla do koše i bílá mouka, klasické těstoviny a všechny ty kalorické „výplně“, které tělu nedávají skoro nic.
Dnes je moje spíž plná čočkových a cizrnových těstovin, semínek, oříšků a zdravých tuků. V lednici kraluje zelenina, tofu, žervé, skyr, zakysané mléčné výrobky s nízkým obsahem tuku. Klasické mléko jsem nahradil rostlinnými alternativami – a světe div se, vůbec mi nechybí.
***
Nejde jen o trávení. Mám víc energie, líp spím, líp myslím. Kůže se zlepšila, nálada taky. Jako bonus k tomu sice přichází vyšší účtenky za nákup – ale ten rozdíl stojí za to. Investuju do sebe, ne do průmyslově zpracovaných kalorií.
***
Nehlásám, že vegetariánství je jediné správné. Ale říkám: když se opravdu zaposloucháte do toho, co vám tělo říká, možná vás dovede ke stejnému výsledku jako mě. A pokud ne, aspoň budete vědět, že žijete podle toho, co vám dělá dobře.
***
🟢 P.S.: Tohle není konec. Je to začátek. A mám chuť na víc. Třeba se časem podělím i o konkrétní recepty, které mi pomohly projít touhle změnou s radostí.