Ještě před pár lety bych nevěřil, že někdy dokážu žít bez léků na tlak, inzulinové rezistence a dalších zdravotních problémů. Stačila jedna životní prohra, přestěhování z velkoměsta do maloměsta a popud kamarádky Ivety. Spustilo to řetězec změn, které mě dovedly k tomu, že dnes se cítím zdravý, fit a mám tlak jako mladý kluk – a to bez pilulek.
Po malé, ale pro mě zásadní životní prohře jsem si zabalil věci a na doporučení kamarádky Ivety se odstěhoval z velkoměsta do maloměsta. Už tahle změna přinesla klid, který jsem roky postrádal. Žádný shon, méně stresu a více prostoru sám pro sebe.
S novým bydlištěm přišla i změna obvodní lékařky – a to byla obrovská výhra. Paní doktorka mi nechala udělat vstupní testy, které ukázaly, v jak špatné kondici jsem ve skutečnosti byl: inzulinová rezistence, ztučnělá játra, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol… seznam nebyl krátký.
Okamžitě mi nasadila přísnou dietu. Přijal jsem ji ochotně, protože už tehdy jsem věřil, že změna jídelníčku je lepší než další a další léky. Moje okolí nad tím kroutilo hlavou, ale já věděl, že je to správná cesta.
Rok to nebyl jednoduchý. Dieta byla stále přísnější, protože se ukazovalo, že moje tělo některé potraviny opravdu nesnáší dobře. Postupně jsem vyřadil alkohol, cukr, bílou mouku, nakonec i maso, po kterém mi bývalo těžko. Stal se ze mě abstinent vegetarián bez lepku a cukru.
Kromě toho, že jsem výrazně zhubl, se začaly dít věci: tlak klesal, cholesterol se lepšil, energie přibývalo. Pod dohledem lékařky jsme mohli postupně vysazovat léky na tlak – a ono to fungovalo.
Dnes mám tlak jako mladý kluk. Ráno vstávám bez splínu, po obědě nemívám otupělost, usínám během pár minut a spím až do rána. Mám energii po celý den, a i když moje strava vypadá na první pohled přísně, platím tuhle „daň“ rád.
Život bez léků pro mě není jen o zdravotních výsledcích. Je to pocit svobody, lehkosti a kontroly nad vlastním tělem. Okolí to někdy nechápe. Hodně přátel mi to vytýká: "Měl jsi brát normálně prášky, vždyť je to přece normální, lepší než se omezovat. Jsi blbec!" Ale já vím své: cítím se zdravý a mladý – a to je k nezaplacení. Ale nikomu to nevnucuju, chápu, že brát léky a brečet nad svým osudem je pro mohé pohodlnější, hlavně když dál mohou pít a jíst všechny ty dobroty. Dneska projdu kolem řeznictví a je mi mdlo. Ale všem ve frontě stojícím přeji dobrou chuť.